Anděl
Letí. Neohlíží se. Prolétává oblaky, ty ho hladí svými vousy.
Letí. Hodiny a hodiny. Miluje létání. Ten pocit volnosti je k nezplacení. Svoboda. Svoboda mysli a těla.
Slunce zapadá. Svými usínajícími paprsky barví oblohu do růžové, oranžové, červené, rudé... Stmívá se. Slunce zapadlo a vyšel měsíc, hvězdy mu ozařují svět. Ten krutý svět.
Letí. Dívá se na hvězdy, pozoruje měsíc. Jak se dnes hezky směje. Měsíc ale začíná zakrývat mrak. Velký, černý. Hvězdy zhasly. Tma. Naprostá tma. Nic nevidí.
Cosi ho chytá za křídla. Odnáší pryč. Ne! To ne!
Probudí se. Sedí na židli. Kde to je? Na nohou řetěz. Křídla leží opodál v kaluži krve. Už nejsou bílé. Na zemi všude krev, po stěnách krvavé obtisky dlaní.
NECHTE MĚ BEJT !!!
....
(Big boss Bonsei, 10. 11. 2007 0:00)